Normální začínající sázkař obyčejně v první fázi nad vsázenou částkou nepřemýšlí. Prostě vsadí tolik, kolik si může dovolit. Ve fázi číslo dvě pak vymyslí nějaký "neprůstřelný" systém, obvykle spočívající v postupném navyšování sázek tak, aby se v případě výhry vrátily všechny předchozí prohry a navíc přibylo něco vyhraného. Tento systém se nazývá Martingale a obvykle končí prázdným sázkařským účtem. Až se pak našetří na nový bank, začíná pátrání po vyváženém a vyhovujícím money managementu.
Prvním krokem by logicky mělo být rozhodnutí, jak velký váš bank bude. Jedna z otázek Gamblers Anonymous testující, zda-li je člověk závislým hráčem, zní: prohráváte více peněz, než si můžete dovolit? Vzhledem k tomu, že asi nikdo se nechce dostat do této společnosti, bank by měl splňovat základní podmínku a to, že v momentu, kdy z něj utratíte poslední korunu (euro nebo dolar), bude to nepříjemné pro vaši sázkařskou kariéru, ale nikoliv zásadní pro váš osobní život.
|
Škola sázeníCo se týká samotného money managementu, internet je plný nejrůznějších systémů, pracujících se všemi možnými alternativami zvyšování a snižování sázek podle aktuální úspěšnosti. Na jejich užitečnost existuje řada názorů. Praktici z finančních trhů tvrdí, že každá ztráta je uzavřenou ztrátou a v budoucnosti je možno vytvořit nový zisk, nikoliv zamáznout minulou ztrátu. Proto se doporučuje vnímat každou sázku odděleně a neovlivňovat výši sázky aktuální úspěšností, ale jen a pouze dlouhodobými pravidly a aktuální výší banku.
I další zkušenosti z burzy a finančních trhů lze totiž do kursového sázení velice snadno přenést. V podstatě jde o to samé. Hledáte něco (akcii/tip), který trh ohodnotil špatně. A je nutno přiznat, že finančníci mají poněkud víc zkušeností se správou portfolia, než sázkaři se správou banku. Pravidel i teorií, které k tomuto tématu vyvinuli, je nepočítaně, základní ale zní: nikdy neinvestujte do jednoho tipu více než 3-4 procenta svého banku!
POzorAby bylo jasno: žádný money management vás nedokáže uchránit před ztrátami, pokud špatně sázíte, respektive vaše tipy nemají value. Úkolem správně zvoleného money managementu je - při jeho dodržování - zajištění přežití vašeho banku v době, kdy se vám nedaří, a naopak maximalizování zisku v dobách, kdy vaše tipy vychází jako na běžícím pásu. |
Můžete být konzervativní nebo agresivní investoři a hranici si posunout o procento výš nebo níž, nad tímto limitem ale pak už začínáte pomalu kandidovat mezi klienty výše zmíněné organizace. Ta pravidla totiž mají svou logiku. Ani nejhrůznější série, kdy vám penalty v posledních minutách a slepí rozhodčí berou výhry z rukou, by vás při jejich dodržování neměla srazit tak hluboko, aby se z toho nebylo možno otřepat.
Tyto 3-4 procenta sázky pak samozřejmě lze dál dělit. Obvykle nejlépe funguje dělení podle odhadované výše value, kterou v tipu vidíte. Základní myšlenkou je vsadit tím vyšší sumu, čím je chyba bookmakera dle vašeho odhadu větší. Pokud se chcete pustit do sofistikované matematiky, nejlépe tento způsob sázení popisuje Kellyho rovnice, která je k nalezení na internetu. Alternativním a snazším přístupem je pak "jednotkový systém", kde se každému potenciálnímu tiketu přiřadí výše "důvěra" na stupnici 1-5 nebo třeba 1-10 a daný podíl z maximální výše sázky se potom vsadí.
Dodržováním nějak takto nastavených pravidel by si pak sázkař, kterému se daří vybírat value kursy, měl zajistit pomalý, ale trvalý růst svého banku. Se sázkami 10 a více procent by rychlost bobtnání sázkařského účtu byla sice daleko "sympatičtější", ale jen do momentu, kdy by přišla krize a poněkud zvýšený výskyt neúspěšných sázek. A z hlediska pravděpodobnosti ten jednou přijít musí.
