Když přišel na domluvenou schůzku, měl v ruce papíry s tenisovými zápasy. Některé kurzy měl zatržené modrou propiskou.
"Byl jsem u zubaře, tak jsem využil čas v čekárně a kouknul jsem se, jaké zápasy se hrají. Mám normální zaměstnání, proto musím hledat volné chvíle na sázení, kde se dá," vysvětloval mladý sázkař, který si přál zůstat v anonymitě.
Sázení se věnuje od poloviny devadesátých let, kdy se v Česku sázkařský trh pomalu rozjížděl. Jeden čas se tím i živil, ale nebavilo ho neustále ležet v kurzech a statistikách. A tak si radši našel zaměstnání a sází spíš pro radost.
"Když jsem začínal, nebylo mi ještě osmnáct let. To zažil asi každý sázkař, na pobočkách za mě museli sázet starší kamarádi," zavzpomínal. "Protože se v téhle oblasti pohybuju už takových patnáct let, mám přehled, jak se sázení v Česku vyvíjelo. A řeknu vám, v současné době není situace zrovna dobrá."
Dále čtěteJaké články si k tématu můžete přečíst ÚTERÝ: Proč sázkové kanceláře limitují úspěšné tipující ČTVRTEK: Reakce čtenářů, kteří na toto téma v posledních měsících psali do redakce e-maily PÁTEK: Jak na dnešní rozhovor reagují sázkové kanceláře |
Proč? Co se děje sázkařům tak hrozného?
Sázel jsem hlavně u Tipsportu, který ovšem úspěšným sázkařům dává limity, za kolik můžou vsadit. Mně například už nevezmou vůbec žádný tiket. A takhle je to u všech společností. Dřív jsem se s nimi dohadoval, ale už jsem poznal, že to nemá cenu.
Začalo to až s nástupem internetu?
Kdepak, dřív jsem sázel přes telefon, ale sázky mi tehdy taky přestali brát. Normálně mi vypověděli smlouvu.
A s internetovým sázením, které v Česku běží rok a půl, to bylo rovnou stejné?
Překvapilo mě, že nebylo. Nejdřív mi všechny sázky brali úplně v pohodě. Zhruba tři čtvrtě roku nebyl žádný problém, ale pak to začalo nanovo. Tikety mi brali, ale každý zápas jsem mohl vsadit maximálně jednou a nejvíc za pět tisíc. A potom už začali zamítat úplně cokoliv, třeba i tikety za pět korun.
Co ostatní sázkové kanceláře?
To je to samé. U Fortuny je to úplně bez šance, navíc mi hlavní bookmaker Michal Hanák napsal, že nejsou dobročinnou organizací, a tak mi jejich bookmakeři nebudou tikety schvalovat.
|
Nejsme charitaAle v Česku nejsou jen dvě sázkové kanceláře...
Nedávno jsem si založil účet u Synot Tipu a uvidíme, jak se to vyvine. Sazka má také strašné limity. U Chance jsem dřív sázel po telefonu - u nich ale bylo vidět, že jsou malá společnost a moc si nevěří. Stačilo, když si někdo vsadil za větší peníze, a u už pro jistotu měnili kurzy. A tak jsem tam přestal sázet taky.
Tím jste vlastně řekl, že v Česku nemáte kde sázet.
To máte pravdu. Ve Fortuně mi to neberou, v Tipsportu mi to neberou, u Synot Tipu jsem jen krátce a o Chanci už jsem mluvil.
Tak kde sázíte? V zahraničí?
Abych pravdu řekl, tak v poslední době nemám na sázení moc času. Proto mi stačí, když si o víkendu skočím na pobočku, kde limity nemusím řešit.
Takže čeští sázkaři mohou sázet u domácích společností, pokud nechtějí hrát u zahraničních internetových kanceláří?
Takoví sázkaři mohou sázet na pobočkách, odkud sice tikety ke schválení posílají, ale sázkaři mají výhodu v tom, že je tam člověk anonymní. Sázkové kanceláře neví, že si zrovna na pobočce sází úspěšný sázkař. Ten, kdo má čas, obejde tři pobočky a vsadí si za částku, kterou chtěl. Takže vidíte, že sázet jde, i když daleko hůř než dřív. Sázkovky nemají rády lidi, kteří vyhrávají. Takovým sázkařům se sázkovky snaží co nejvíc znepříjemnit život.
|
Sázkař: Okradli měTakže v Evropě nastává černé období sázkařů?
Když to člověk srovná s tím, jak to bylo dřív... Skoro se mi chce říct, že máte pravdu, nastává černé období. Rozhodně nastávají těžké časy pro úspěšné sázkaře, kteří mají složitější práci. Když budu chtít vsadit nějaký zápas za větší peníze, tak si to musím rozdělit mezi několik menších částek. Mohl bych mít tiket za deset tisíc, ale sázkové kanceláře mě nutí mít třeba pět tiketů za míň peněz u pěti různých společností.
Sázkové kanceláře se ohánějí herními řády, podle kterých mají na limitování právo.
Ale to já přeci nepopírám! V tom mají pravdu, na limitování skutečně právo mají. Dokonce mi to ani moc nevadí, přeci po nich nemůžeme chtít, aby nám vzali všechno, co chceme vsadit. Spíš mi vadí škatulkování - rozlišují podle toho, kdo tu sázku zadává. To, co mně nevezmou, by vám určitě přijali.
Mají české sázkové kanceláře ještě další neduhy?
Jasně, třeba manipulační poplatek. To je hrozná zlodějina. Nikde ve světě nic podobného neexistuje a třeba v kasínu taky neplatíte desetiprocentní poplatek. Přitom jde o podobný druh podnikání. Sázkovky se ohánějí tím, že musí platit spoustu zaměstnanců a drahý provoz, podle mě ale spíš jenom neumí hospodařit. Jsou jako české banky, které taky vydělávají na různých poplatcích, o kterých skoro ani nemáte přehled.
A další nedostatky?
Hodně mi vadí hladina kurzů. Vemte si sázky na tenis - desetiprocentní manipulační poplatek a do toho hladina 1,80 - 1,80 (úplně objektivně by to mělo být 2,00 - 2,00, pozn. autora). To je přeci úplně šílené. Zahraniční sázkovky nechávají sázet bez poplatku a hladinu kurzů mají nejmíň 1,87 - 1,87.
Není řešením se přesunout na internetové burzy, kde sázkaři sami nabízejí kurzy?
Na to já nemám čas, takže opravdu nevím. Asi to může být dobré, ale já s tím nemám zkušenost. Když se nad tím zamyslím, tak je to opravdu možná jedno z řešení svízelné situace.
